Orchestry spolu s divadly tvoří v Německu jednu z nejhustších sítí uměleckých institucí světa. Mnohé z nich mají dlouhou tradici a jsou převážně financovány z veřejných zdrojů. V oblasti hudby jsou to především tzv. kulturní orchestry, na které je zaměřena pozornost práce. Ty svou existenci odvíjejí od speciálního tarifu upravujícího jejich financování i chod. Zkušenosti těchto těles jsou inspirací, zároveň však z provedeného mapování vyplývají otázky k návazné diskusi.
Práce zaměřuje pozornost na strukturu, financování a organizaci německých tzv. kulturních orchestrů z českého pohledu. Mapuje nejen jejich síť, ale snaží se i o identifikaci klíčových transformací a případů, které mohou být pro české orchestry jak pozitivním, tak negativním vzorem. Hlavním cílem práce je zmapovat „životní podmínky“ těchto těles a nalézt základní strategie, které umožňují tzv. kulturním orchestrům fungovat i po změně základních „životních podmínek“ (sjednocení Německa).
