Energie Ephialta, publikace o padesátých letech dvacátého století – tedy o nejkontroverznější fázi ve vývoji české literatury – je zaměřená na prózu, již autor pojal úhrnně. Tj. k domácí produkci přiřadil samizdatovou tvorbu a díla vycházející v zahraničí. Záměrně zde zúžil interpretační přístup. Prozaickou produkci dekády nahlíží pod úhlem kompoziční poetiky. Jediným kritériem při posuzování textů je mu uměleckost. Výsledkem přístupu je, že historie zvoleného desetiletí je poněkud jiná, než se tvrdívá.
