O svých zkušenostech s osudovými okamžiky Jan Cimický napsal: „Mohlo by se zdát, že naše osudy jsou nějak dlouhodobě naprogramovány. Udivující je ta nekonečná a opakující se afinita ke zcela specifickým setkáním s motorovým vozidlem. Maminka, bratr, já. Jedna smrt a dvakrát těžká zranění. Že by se opakovala stejná chyba? Že by něčím přitahovala osobnost člověka určitý typ katastrofy? Kdo ví. Je to možná jen náhoda. Ale co je vlastně náhoda? Umí ji někdo přesně popsat a definovat?“
