Osudy česko-slovenských emigrantů na Západě byly už častým námětem řady knih (P. Kohout, I. Pekárková, R. Ospald…). Většina z nich konfrontovala své osudy na pozadí politických událostí a v souvislosti s pasivním či aktivním odporem vůči tehdy panujícímu režimu. Tato kniha z této námětové linie poněkud vybočuje. Hlavní hrdinka líčí (na základě svých aktuálních poznámek a deníků) svůj osud v rámci vlastní rodiny, své ambice, postoje, iluze a zklamání. Nejedná se však o dějově bohatý román s řadou dramatických zápletek, typově kniha patří spíše ke vzpomínkovému žánru bohatému na reálie a všímavé postřehy, které jsou často prokládány lyrickými úvahami.
