Třetí díl oblíbeného Deníčku moderního fotra je zároveň dílem posledním. Autor bezostyšně přiznává, že o svém synovi Čeňkovi napsal vše, co se dalo, a další dítě ani knihu by pravděpodobně nepřežil. Čeňkovi už jsou tři, plínky zkušeně zaměnil za nočník a svůj vyvinutý smysl pro vytváření domácího pekla dále zdokonaluje. Našemu fotrovi nastává údajně idylické období, kdy péči o hyperaktivní dítě převezme školka a další instituce. Nebyl by to ale Čeněk, aby každou novou situaci nepřetvořil v nový druh utrpení, a nebyl by to fotr, aby i tu nejšílenější situaci neuměl popsat s dokonale sarkastickým humorem.
