Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka
a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl
jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném
jazyce za pomoci prostředků formální logiky. Na rozdíl od mnoha kolegů zaujal posléze k projektu
formální sémantiky výrazně kritický postoj, mj. v souvislosti se svým wittgensteinovským bádáním,
které je druhým těžištěm jeho novější práce. V první stati se Stokhof zabývá charakterem a
předpoklady formálně sémantického projektu jako takového. Ukazuje, že úvahy na téma tzv.
radikální intepretace a normativity významu nás nutí přehodnotit vztah mezi významem jazykového
vyjádření a jeho interpretací, a to způsobem, který je s tímto projektem jen obtížně slučitelný.
V druhé stati autor představuje raného Ludwiga Wittgensteina jako zřejmého, byť zároveň zcela
opomínaného, předchůdce formální sémantiky. Věnuje se systematickým a v menší míře i
historickým souvislostem mezi Traktátem a pozdější formální sémantikou. Z nalezených podobností a
rozdílů pak vyvozuje závěry ohledně soudobého statusu této disciplíny na pomezí filosofie a
empirických věd. Konečně třetí studie formální sémantiku ohledává z hlediska jejího kontrastu
s pozdějším Wittgensteinovým myšlením o jazyce. Pokouší se o odpověď na otázku, zda pozdější
Wittgensteinovy úvahy vedou k takové teorii jazykového významu, která by mohla být k současné
formální sémantice reálnou alternativou.
