Idiopatické střevní záněty se za posledního půl století posunuly z okrajové oblasti gastroenterologie do středu jejího zájmu. Nepochybně k tomu přispěly dva významné faktory. Prvním z nich je dramatický vzestup výskytu těchto onemocnění spolu s posunem počátků nemoci do dětského věku. Tento vývoj je patrný nejen v zemích s tradičně vysokou incidencí. Jako druhý vlivný ukazatel se uplatňují léčebné pokroky v posledních desetiletích, které s sebou ovšem přinášejí také nové farmakoekonomické požadavky. Mění se sociální postavení pacientů s idiopatickými střevními záněty, zvyšují se nároky na vzdělání gastroenterologů v této problematice a s rychlostí posunu našeho poznávání také rychleji stárnou publikace. Přes všechny pokroky však zůstává léčba idiopatických střevních zánětů symptomatickou. Proto nejde pouze o stále nové guidelines, ale také historický respekt i pokoru v práci s informacemi, jež mají především sloužit jako celá lékařská věda našim pacientům. O tento přístup by se autoři publikace o idiopatických střevních zánětech chtěli pokusit.
