Specifickým rysem očních chorob je aplikace léčiv do spojivkového vaku, resp. na povrch oka. Oko představuje velmi dobře chráněný a izolovaný orgán, omezená doba retence konvenčních přípravků proto vede k relativně nízké biologické dostupnosti léčiva. Není proto asi překvapením, že v této zdánlivě tradiční oblasti farmacie probíhá velmi dynamický vývoj, který na trh přináší stále nové látky a také aplikační formy. Kniha Oční přípravky dvou renomovaných českých autorek přináší základní praktické informace o aplikačním místě, faktorech ovlivňujících transport léčiva do oční tkáně a jeho účinek, o používaných lékových formách a rovněž o faktorech ovlivňujících dávkování očních kapek, které historicky patří k nejstarším očním lékovým formám. Velká část textu je věnována pomocným látkám (excipientům) používaným v očních přípravcích s cílem vysvětlit, proč jsou jednotlivé látky ve složení přípravků nezbytné, jaké jsou jejich fyzikálně-chemické vlastnosti a jaká jsou případná rizika jejich používání. V kontextu je věnována určitá pozornost také nitroočním přípravkům.
