Vedle Kálidásy nejvýznamnější staroindičtí lyrikové jsou autory básní v této sbírce. Pro Amarua je typický postřeh pro hru milostných citů: jeho základními motivy jsou hněv, smutek a smíření. Bhartrhari je naproti tomu spíše reflexivní, gnómický, milostnou touhu u něho obvykle vystřídá pokání a jeho verše vyznívají nabádavě a poučně. K jejich dochovaným básním jsou připojeny verše anonymního autora v podobném duchu, jež patří k pozůstalosti Františka Hrubína.
