Se zásadním duchovním dílem se v tvorbě Leoše Janáčka setkáváme až na samém konci skladatelova života. Janáček se rozhodl pro kompozici mše pro sóla, sbor a orchestr na text v církevní slovanštině. Glagolská mše byla zkomponována v Luhačovicích v létě a na podzim roku 1926 a přepracována na konci roku 1927. Většina pramenů ukazuje, že celá řada podstatných změn se udála až po prvním nastudování (5. 12. 1927). Partitura mše vyšla až po skladatelově smrti v roce 1929.
Základním provozovacím tvarem díla zůstává dnes Janáčkova pozdější revize, instrumentačně bohatší, k nastudování jednodušší a zkrácená v jistých klíčových momentech; tuto verzi poslední ruky reprezentuje i tato nová studijní partitura, která obsahuje novou rozsáhlou předmluvu Jiřího Zahrádky. Církevně slovanský text revidoval slavista Radoslav Večerka.