Jako inspirace k napsání dvaceti osmi povídek knihy Zelené slzy posloužily autorovi nejen osobní zážitky, ale i některé příhody kamarádů myslivců a lesníků, se kterými ho pojila společná záliba v provozování myslivosti jako svého životního stylu. Ze všech je cítit autorova láska k přírodě, chuť pokorně od ní přijímat dary, které dovede nabízet každému, kdo o ně nezištně stojí. Po přečtení všech řádků čtenář snáze pochopí, jak blízko k sobě mají ctnostné tóny halali při oslavě úspěšného lovu a žalm jako projev smutku nad koncem či ztrátou něčeho, co se již nikdy nevrátí. A právě tyto chvíle provázejí, i u chlapů v zeleném, deroucí se slzy do očí, byť jednou z radosti a podruhé ze žalu.
