Mladý muž s vysloveně ženskou povahou, křehký, stydlivý, cudný, zcela nezkušený, navíc velmi přísně vychovaný dvojicí bigotních sektářů, narazí na podnikovém večírku na ženu v takzvaných nejlepších letech, hrající v dámské kapele, s více než pestrou minulostí, ztepilou, silnou, všestranně dominantní, která se nápadně podobá svému nástroji – helikonu, o němž slovník naučný praví, že je to basová forma tuby, užívaná v pochodové hudbě. Potkal se bizarní pár, u něhož všechno působí a probíhá zcela obráceně. A protože jeho zběsilý příběh dosáhne své půle za velkého společenského převratu v roce 1989, mění se existenciální groteska v povýtce společenskou, když její hrdinové spadnou jako z bláta do louže z reálného socialismu do neméně reálného kapitalismu, v obou případech českého ražení. Knihu, jejíž první díl vznikl před čtvrtstoletím v krušném čase „pro rozveselení přátel“, dopsal autor po svých devíti vesměs dramatických románech „pro rozveselení sama sebe v době, kdy Češi hrdě předvádějí světu, že jsou schopni zůstat rozvojovou zemí i po pádu komunismu“.
