Nahlédneme do zákonitostí vztahů niterných a vnějších procesů umírání, a to využitím svědectví osob, které umíraly a poté vskutku zemřely. Přesmrtné zkušenosti stovek zemřelých - mladých i starých - například dokládají, že ti, co trpí hrůzným strachem ze smrti, a také ti, kteří dosud uspokojivě nevyřídili svoje takzvaně pozemské záležitosti, umírají déle a s většími bolestmi. Naopak ti, kteří neodvratnou smrt přijmou jako jediné možné východisko, umírají lehčeji a navíc mají větší šanci prožít ještě za života kontakty s oním druhým energetickým a vícedimenzionálním světem, a dokonce se na vlastních zážitcích přesvědčit, že smrtí existence nekončí, že skonem člověka není zmařen, ale je pouze transformován psychický potenciál každé lidské bytosti
