„Co vlastně vím o svém tatínkovi?“ ptá se v úvodu své knihy architekt Tomáš Valena (* 1950). Konkrétní vzpomínky na něj má jen ze svého útlého mládí, potom už byl tatínek přítomen jen ve virtuální „mytické“ podobě ve vyprávěních maminky a přátel či na fotografiích. Otázky po životě, působení a významu svého otce, významné osobnosti katolického veřejného života Františka Valeny (1913–1960), si autor začal klást teprve ve zralých letech, kdy už nežilo mnoho pamětníků. Začal proto životní příběh svého tatínka téměř až detektivně rekonstruovat, kamínek po kamínku skládal mozaiku jeho života. Jak autor přiznává, existovalo ještě něco jiného, co ho nutilo vypořádat se s osudem jeho otce, ale co to je, nejprve jen nejasně tušil. V průběhu psaní se začaly vynořovat obrysy podobností i protikladů mezi nimi, o nichž dříve nepřemýšlel. Uvědomil si, že to nebude jen kniha o jeho otci, ale také o něm samém. Struktura textu je tedy „dvoukolejná“, na jedné straně je to klasická historická studie – příběh tatínka, na druhé autorovy vlastní reflexe tohoto životního příběhu, jakési „měření sil s otcem“.
