Kniha „ Vzpomínky na blázinec“ není napínavá, není to love story, není to horor. Avšak hned po přečtení pár úvodních stránek vás cele pohltí a přečtete ji jedním dechem. Jsou to vzpomínky na to opravdově prožité a to bez příkras a kudrdlinek. Autorka je duchovně založená bytost a tak můžete pocítit i jemný přesah do esoteriky. Je to její cesta, kterou poutavě líčí. Při četbě se jak pobavíte, tak možná i zamyslíte nad tím, zda by se v té naší psychiatrii nemělo něco změnit. A v době boomu psychických onemocnění může kniha posloužit jako výborný bedekr.
