Jean-Paul Sartre (1905 - 1980) bývá v dějinách moderního myšlení zpravidla definován jako
představitel ateistického existencialismu. Předložená publikace se zabývá zejména čtyřmi
filosofickými texty tohoto autora, ve kterých je ateistické téma explikováno se zvláštní názorností.
Pokouší se postihnout filosofickou relevanci Sartrova ateismu, jeho vývoj od fenomenologických
souvislostí Bytí a nicoty (1943) přes kladení problému do roviny praxeologie a etiky v přednášce
Existencialismus je humanismus (1945) a Sartrův záměr inspirovat zdůvodnění ateismu interpretací
Descartových filosofických koncepcí (Karteziánská svoboda, 1946). Na konci života pak Sartre po
zkušenosti s marxistickým humanismem přehodnocuje ateismus v textu Naděje nyní (1980,
spoluautor B. Lévy). Úkolem práce je zachytit nejen diskontinuitu mezi různými zdůvodněními
ateismu v Sartrových spisech, ale také případné společné motivy.
