Kniha Má cesta k opeře by už svým titulem mohla svádět k domněnce, že jde o klasický žánr vzpomínek. Není tomu tak hned ze dvou důvodů. Tím prvním a nejhlavnějším je osobnost Mgr. Jaroslava Vocelky. Tento muž, který stojí v čele Státní opery už několik let, je všechno možné, jen ne slavoman. Ačkoliv má co říct čtenářům častokrát víc než ti, kteří paměti píší, hned zpočátku se memoárové formě usilovně bránil. Přesto nebo právě proto se jeho životní osudy čtou dobře.
Je pro něho charakteristické, že chtěl, aby tato kniha, vedle roviny osobní, měla i rovinu historickou. S jistou metaforou by se dalo říct, že je to knížka o potkávání. O potkávání člověka s historií budovy, která patří ke skvostům hlavního města Prahy.
