O knihe: Dějiny a sebetvorba Jacob Burckchardt jako Nietzschůvmodelový čtenář
Kniha si klade otázku, čím mohl u nás poněkud pozapomenutý kulturní historik Jacob
Burckhardt imponovat mnohem slavnějšímu a známějšímu Friedrichovi Nietzschemu.
První oddíl mapuje možnost pojmové a biografické blízkosti. Poté se pokouší prokázat
Burckhardtův zásadní vliv na Nietzschovu roztržku s Richardem Wagnerem. Ve
druhém oddíle se přechází k metodě Burckhardtovy kulturní historie, která v mnohém
předznamenala Nietzschovu genealogii, a ustavila tak východiska pro jeho pojetí
morálky. Upřednostněním sebetvorby před poslušností počíná dle Burckhardta italská
renesance. Hlavní teze knihy zní: od okamžiku, kdy Nietzsche zahlédl tuto možnost
přivtělení renesanční formy ctnosti (bez moralinu) a z ní plynoucí koncept plastické
síly, učinil z Burckhardta svého modelového čtenáře, tj. toho, komu adresoval své spisy
jako vzoru všech budoucích čtenářů. Jacob Burckhardt tak nabývá epochální
důležitosti, neboť ztělesňuje obraz lidství, jejž Nietzsche předpokládal u každého, kdo
bere do ruky jeho knihy.
