Kontrastní echokardiografie doznala v posledním desetiletí výrazného rozvoje. Mikrobubliny, které představují rozhraní tekutina-plyn, velmi dobře odrážejí ultrazvukový signál. Princip zvýraznění odrazivosti krve po intravenózním podání echokontrastní látky má v echokardiografii více než třicetiletou historii. Zpočátku echokontrastní látky obsahovaly málo stabilní a relativně velké mikrobubliny, které byly použitelné jen pro zvýraznění dutin pravého srdce a síňových zkratů. Rozvoj mikrobublin nové generace umožnil další využití echokontrastu. Bubliny díky svému malému průměru (- 7 µm) prostupují plicními kapilárami a jsou již dostatečně stabilní, aby odolaly nitrokomorovému tlaku v levé komoře. Lze je proto využít k zvýraznění levostranných srdečních dutin a myokardiálního průtoku. V praxi se echokontrastní látky v současné době podávají zejména s cílem zlepšit ohraničení dutiny levé komory v klidu i při zátěži a dále jsou vhodné k zvýraznění slabých a špatně zobrazitelných regurgitačních trysek. Kvantifikace myokardiálního průtoku s echokontrastními látkami zatím zůstává především v oblasti výzkumné.
