Monografie se zaobírá otázkou, nakolik jsou pojmy státu, státnosti a suverenity odsouzeny k zániku v kontextu procesů proměny, kterými procházejí současné společnosti a politické systémy. Ukazuje, že odpověď na tuto otázku vyplývá z toho, jaký obsah je těmto pojmům přisuzován, což navazuje na to, jakým způsobem je jednotlivými aktéry konstruován obraz sociální reality. Pojmy státu a suverenity byly od počátku spojeny s určitým způsobem vnímání této reality typickým pro éru modernity. Jejich současné zpochybňování není ani tolik výrazem proměny „objektivní“ reality jako takové, jak se někdy zdá, nýbrž proměny jejího vnímání a rozšířením alternativních konceptů. Kniha ukazuje, v jakém myšlenkovém kontextu jsou tyto koncepty zakotveny a s jakými konsekvencemi jsou spojeny. Zároveň se podrobně zabývá otázkou, nakolik nadnárodní integrace zpochybňuje relevanci pojmů státu a suverenity. V neposlední řadě se zaobírá problematikou výjimečného stavu jako ultimátního nástroje zachování státnosti tváří v tvář jejímu ohrožení.
