Osamocená múza poletující nad ramenem umělcovým,
náhle usedá a zapouští hluboko své kořeny.
V tom se zdá býti vnímání reality utlačeno tím snovým,
průzračnou inspirací nové synapse stvořeny.
Skrz prsty starého pošetilce proplouvá silný tok energie,
zastavující se až na hrotu jeho dlouhého štětce.
Z poza košile jak výbuch sopky jeho horoucí srdce bije,
když dotknou se štětiny plátna, hrdě však měkce.
Svými prudkými pohyby, jež připomínají šermířský mač,
svádí tu souboj s emocemi a vnitřními démony.
Pak padne k zemi a v levém uchu ozve se mu, nemáš zač,
však kdo ví, co dělo se na druhé straně opony.
