Jakub Kujan (1983)
se narodil v v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Poté studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal na jazzrockové Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii prezentoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host. Poté se na několik let odmlčel. V současnosti žije v Litvínově a pracuje jako dělník. Toto je jeho první kniha.
1
Tvá krása urazila mnoho žen.
Pověděl tak, aby ho slyšel
jen její úsměv na sklenici od piva.
Byly večery, kdy se modlila,
až k tvému srdci, s nímž nebylo možné
hrát basket.
Zvíře je vždy, váš mlčící svědek,
kterému jste neodpustili jeho setrvání v ráji.
Člověk je váš vrah, jenž nemá smlouvu na neurčito.
Země materiál, kterým platíte za sebezničení.
A váš život? Sladký trest herců bez angažmá
2
Je zapotřebí rozloučit se s otcem.
Jeho oči – věčnost, která žárlí.
Stisk ruky – něžnost při čistění pěchotní zbraně.
I čtrnáct dní před smrtí pracoval s vervou,
jako by měl odjet stavět katedrálu.
Co pant do vrat, to kámen, který po něm hodili,
Co poklek, to pokora na poslední chvíli.
A co pohled, to láska otce k synovi,
která o nás mlčela
3
Přál sis, aby se jaro upilo místo tebe.
Nicotu nelze opít a konci je odepřena žízeň.
Byl jsi zapomenut vlastním domem,
který se tě bojí víc, než démona na obraze.
Naděje, nikým neočekáváná je probuzena z Šavelova snu,
a jde všem oznámit, že se sama musí zničit.
Tvůj přítel celá léta plánuje sebevraždu
a čeká na nejvhodnější literární manuál.
I když jste hříšní, není pro vás v pekle místo.
Nakonec skončíte jako preparovaný homo sapiens v muzeu
