Vzpomínky V. Veselého nás zavedou do Číny na počátku 20. století, do východní provincie Ťiang-su, kam se tento chemik, pozdější rektor VUT v Brně, vypravil na sklonku roku 1908, aby zde zřídil sklárnu. „Ráno dovezl mě rychle klusající mladík zapřažený do oukolového vozíku – rikši na jediné šanghajské nádraží. Pp. Lí a Taj jakož i moje služebnictvo už mne očekávalo, kdežto náčelník výpravy tao-tchaj Š zaspav, vůbec se nedostavil. Protože jest to v Číně zcela normálním úkazem, že když se někomu nechce vstávat, zůstane ležet, nikdo se nad tím nepozastavoval, naopak, mne obdivovali, že jsem vůbec přišel. Zasedli jsme teda do vlaku a umluvili, že na našeho tao-tchaje počkáme v Čching-tiangu. Když v 8 h pískal vlak k odjezdu, nastalo na peroně velké reptání a nářek spojený s všeobecnou žádostí, aby se ještě nejelo, protože ten a ten dosud nepřišel. Prosbám těmto však vyhověno nebylo a odjíždějící viděli jsme na sta uražených tváří, jež s velkým opovržením zraky svoje na nás vrhalo.“
