Czesław Miłosz (1911-2004), který v roce 1980 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, prožil polovinu svého dlouhého a plodného života v exilu ve Francii a v USA, do Polska se definitivně vrátil až na konci devadesátých let. Deníková kniha Myslivcův rok zaujímá v jeho uměleckém odkazu ojedinělé místo. Pojmenoval ji podle díla svého oblíbeného autora z dětských let a psal ji skutečně během jednoho roku – od srpna 1987 do července 1988. Nikdy předtím ani potom si žádné jiné deníkové záznamy nevedl. K rozhodnutí právě pro tuto formu výpovědi jej patrně přivedla po smrti ženy v roce 1986 potřeba nejen se vyrovnat s novou životní situací, ale provést základní zhodnocení vlastního velice složitého ne-li přímo dobrodružného života, dopovědět při ní věci nedoslovené, jiné alespoň uvést na pravou míru. Když začíná knihu psát, je básníkovi 77 let. Myslivcův rok obsahuje záznamy z cest, úvahy o setkáních, o přečtených knihách, o vlastní tvorbě, ale i o pěstování květin v zahradě u domu v kalifornském Berkeley. Vzpomíná na dětství a mládí prožité v Litvě, na Varšavské povstání, na těžké počátky v exilu, vytváří ucelené portréty svých přátel a spisovatelů (Iwaszkiewicze, Mackiewicze a dalších), píše krátké úvahy-eseje o umění, náboženství, nejnovějších dějinách a o politice. Sám Miłosz v úvodu cituje americkou znalkyni jeho díla Madeline Levineovou, která o něm tvrdí, že „převážnou část svého života psal román o dvacátém století, ne však formou románu, ale pouze formou poznámek z cest, esejů, literární kritiky“. Kniha Myslivcův rok představuje i velice důležitý klíč k básníkovu dílu i jeho složité osobnosti.
