V šestatřiceti letech byl Yongey Mingyur Rinpoche vycházející zářivou hvězdou mezi tibetskými mistry své generace a respektovaným opatem tří klášterů. Jedné noci se, aniž by komukoli cokoli oznámil, vykradl z kláštera ven s tím, že stráví čtyři roky jako potulný mnich poutí po Indii. Jeho cílem bylo zbavit se všech titulů a rolí, aby mohl prozkoumat nejhlubší aspekty své mysli.
Okamžitě byl postaven před skutečnost, že ho ani celoživotní studium buddhistické teorie a praxe nepřipravily na pobyt se špinavými spolucestujícími v přecpaném vlakovém vagónu. Zjistil, že je příliš připoután ke své identitě buddhistického mnicha, aby dokázal svléknout svou róbu nebo nocovat na holé zemi na nádraží ve Váranásí. Zaplatil si tedy nocleh v levném hostelu. Brzy mu ale došly peníze, takže mu nezbylo než doopravdy žít životem potulného žebráka. Poměrně brzy smrtelně onemocněl po otravě jídlem - a jeho pouť dospěla k překvapivému vyústění. Dosavadní meditační praxí byl teoreticky připraven na setkání se smrtí a náhle měl příležitost svou přípravu naostro prakticky prověřit.
Ve své působivé a nebývale upřímné výpovědi nabízí buddhistický mistr Yongey Mingyur Rinpočhe čtenářům vzácnou zkušenost, již získal při svém zážitku blízkém smrti. Zveřejněním meditačních praktik, které mu pomohly celou záležitostí zdárně projít, nám poskytuje návod, jak svůj strach ze smrti přetransformovat v radostné žití.
