Možná od dob Jana Čepa chyběl české literatuře spisovatel, který by v krátké povídce dokázal zachytit pomíjivé nálady chvíle; líčením zdánlivě nevýznamných událostí rozkrýt celá dramata lidských osudů. V únavě zpřetrhaných spánků, použitých věcí a odmlčených lidí, hluboko v povídce, se vždy něco pohne. Od zbytečného k marnému. V tom druhém se dá poněkud žít. říká o Balabánových povídkách kritik Petr Hruška.
