Kniha je souborem autentických vzpomínek pamětníků druhé světové války, výpisů z kronik a písemně zachycených pamětí. Ne vše, co nám bylo předkládáno v době totalitního režimu, bylo pravdivým svědectvím o událostech roku 1945. Naštěstí se lidé nebáli psát a hovořit o těchto dějinných zvratech tak, jak je sami prožili ve svém dětství, a mění tak náš pohled na dobu, kterou bychom nechtěli prožít. Snad po přečtení této knihy pochopíme, jak je důležité lidské vyprávění a naslouchání odkazům, které nám jsou předávány. Válečné dítě vnímalo smrt a krutost svým osobitým způsobem a vidělo to, co dospělý neviděl. Bylo tam, kam se jiný bál jít, a slyšelo to, o čem se nesmělo hovořit. Díky jim tak můžeme spatřit válku v jiném rozměru a poopravit spisy kronikářů. Očití svědkové nám ale odcházejí příliš rychle na to, abychom se mohli vrátit a v našem psaní pokračovat. Kniha je doplněna množstvím dobových a dosud nezveřejněných fotografií.
