Historikové se vždy snažili získat z pramenů vědeckou jistotu; přílišné historikovo sebevědomí ve vztahu k jeho zjištěním však bývá často jeho největší chybou. Ona tolik požadovaná „historická pravda“ na sebe bere různé podoby, mění své tvary a klame nás různými přísliby, aby se nakonec ukázalo, že jde spíše o Kámen mudrců, po kterém tolik toužili alchymisté – ve své dokonalosti nedostižný a přitom motivující k neustálému hledání, které přináší rozmanité výsledky. A právě historiografie alchymie představuje nejlepší příklad toho, jak je nauka, kterou mnozí historikové vědy pokládají za nezvratnou, ve skutečnosti křehká. Historik Polské akademie věd Rafał T. Prinke ve své rozsáhlé knize systematicky mapuje dějiny alchymie, její pojímání v různých historických obdobích, velice důkladně se věnuje také vývoji a úrovni poznatků dalších historiků a badatelů v tomto oboru. Jedná se o jedinečné shrnutí současného stavu historiografie alchymie.
