Karl Korsch (1886-1961) patřil k jedněm z nejvýznamnějších radikálně levicových myslitelů první
poloviny 20. století. Často bývá spolu s György Lukácsem a Antoniem Gramscim považován za
zakladatele tzv. západního marxismu. Nicméně jeho význam zdaleka přesahuje jakékoliv zaškatulkování
do konkrétního marxistického proudu. Celou jeho intelektuální dráhu protíná snaha o soustavné
promýšlení a rovněž kritiku předpokladů a hranic marxismu. Nečiní tak ovšem nikdy z vnějšího,
nezaujatého stanoviska, ale vždy z perspektivy „krizí“ marxismu samého, tj. z hlediska událostí, které
přinášely nové emancipační výzvy a vytvářely nová revoluční hnutí. Tento přístup zdobí i Korschův
nejvýznamnější spis Marxismus a filosofie (1923), jímž vstoupil do debat o dalším směřování marxistické
filosofie, které vyvolala jak říjnová revoluce v Rusku, tak i následující revoluční události v Německu.
V českém výboru čtenář nalezne kromě této slavné eseje i Korschovu odpověď kritikům („Současný stav
problému Marxismu a filosofie“, 1930) a tři kratší texty z raných dvacátých let 20. století, jejichž
společným jmenovatelem je otázka nové koncepce materialistické dialektiky a materialistického pojetí
dějin.
