Básně prostřídané s básnickými prózami jsou postaveny na snové obraznosti, kterou však velmi netypicky provází slovní askeze a nechuť k bájení i zbytečným dekoracím. Autora nezajímá, zda něco zní hezky, banálně nebo trapně, nemilosrdně sleduje své vize až do nejhlubšího podloží. Vynáší tak na povrch znepokojivou výpověď o světě a o člověku, důvěryhodnou právě tím, že je prosta vší marnivosti a je míněna smrtelně vážně. Básník Vladislav Reisinger, publikující tentokrát pod jménem gersin, klade na čtenáře stejné nároky jako sám na sebe.
