Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu patří k nejznámějším archeologickým lokalitám v České republice. Výzkumy lékaře Heinricha Wankela zde sahají až ke kořenům vědního oboru archeologie v naší zemi. Převratný objev z roku 1872 odstartoval snad nejdelší kontinuální zájem o konkrétní lokalitu. Již pátá generace domácích i zahraničních vědců se k nálezu vrací a na základě soudobých znalostí se jej snaží uchopit. Interpretační možnosti jsou však limitovány nejen velmi ranou dobou objevu, ale zejména parametry samotné lokality, která nemá v Evropě v době halštatské paralelu. Horizontálně přístupná jeskyně kamenný dům ve spojení s abnormální koncentrací pozůstatků po elitách představuje unikát. Cesta k závěrečné interpretaci je ovšem ztížena nejen situací nálezu, ale i řadou mylných tvrzení badatelů. Autor na základě komplexního výzkumu od roku 2007 představuje koncept centrální pohřebně-obětní poutní svatyně.
