Ošatka lidového humoru pro potěchu duše. Že už dnes nevzniká lidová poezie? Nesmysl! Žije pořád, jen za ní musíte sestoupit do suterénu mezi ochlasty, flamendry, zpustlíky, necudy, dlaždiče, ulejváky, prďochy, pobudy, hajzldědky a jiné citlivé duše. Nečekejte žádnou epickou šíři a nadosobní výšiny. Lidový básník je lakonik a spíše než aureola duše jej zajímá tělo, zvláště žaludek, střeva a rozmnožovací ústrojí. Veršuje pro osvěžení chvíle a obveselení mysli v tomto slzavém údolí. Není to umění, ale „temné dunění pod podlahou krásné literatury“. Přeci si tu křehkou krásu nenecháme ukrást mravokárci ani zhovadilými papaláši! Národ sobě!
