Proč reformy školství jsou často neúspěšné? Proč je prostředí škol v podstatě toxické a systémově brání procesu vzdělávání? Proč přes upřímnou snahu osvícených ředitelů a učitelů změnit tvář školy nedochází k její faktické transformaci? Kniha dokládá, že reformy zasahují pouze povrch škol. Jádro instituce školy řídí racionalita, která je spojená s industriální nacionalistickou érou. Tato racionalita je na mnoha úrovních – od státní, přes regionální až po úroveň každodenního jednání všech aktérů – v rozporu se strukturou globalizujícího se světa, s jeho síťovou a nehierarchickou povahou. V tomto novém světě je instituce školy stále institucí, která systémově normuje a homogenizuje obyvatelstvo a vylučuje všechny nepřizpůsobivé. Stojíme na prahu zcela nové éry, ale školy duní rytmem 19. století.
