V knize duchovních úvah Filipa Štojdla se prolínají myšlenky (někdy propastně strmé a jindy odlehčeně levitující) s drsnými zkušenostmi všedních dní a vytvářejí pozoruhodnou mozaiku. I ten, kdo autora osobně nezná, může se vciťovat do osobnosti tohoto husitského biskupa se znepokojivou aureolou jurodivého. Nestojí tu před námi „dokončený“ světec, povznesený nad trable tohoto světa, ale chybující člověk, nezastírající své osobní krize ani bolestné pády. Kniha je prodchnuta duchem civilního křesťanského mysticismu.
