Nemusí se vám to líbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA představují totiž největší systémovou sílu při formování naší osobnosti. Dokonce větší, než vlivy prostředí, výchovy, vzdělání i náhodných událostí dohromady. Žijeme v převratné době nových objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum, a jakmile naplno vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny.
Prof. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje desítky let. Ale teprve nedávno se svým týmem dokončil třicetiletou studii dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí. Přiznává, že k publikování výsledků musel sebrat všechnu odvahu. V knize Kód životavysvětluje nejen zákony i metody behaviorální genetiky, ale především dopad často provokativních výsledků jejího výzkumu na celá odvětví. Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Na závěr se zabývá i etickými otázkami možné analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru vlastního genomu ukazuje, jak čelit získaným výsledkům a jak s nimi pracovat.
V knize se dozvíte:
- proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nemají reálně takovou životměnící sílu, jaká je jim přičítána
- že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je tak výrazně nižší, než jsme si mysleli
- proč není výběr správné školy či rodičovský přístup až tak důležitý pro studijní výsledky
- proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, za náchylnost k depresím či pomalé učení
- že neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchy a naše dispozice k nim se pohybují téměř vždy na škále
- že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít s nimi, spíše než proti nim
- o skvělých změnách, které nás čekají v podobě léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a nových možností prevence
- že lidská genetika je příliš důležitá a vlivná na to, aby se jí zabývali pouze genetici.
