Vzpomínky Karla Prášila začínají vypuknutím války a jeho odvodem do rakousko-uherské armády. Následuje popis peripetií na východní frontě a pád do ruského zajetí. Přes Dárnici u Kyjeva se dostal do zajateckého tábora Tockoje, kde panovaly otřesné životní podmínky. V zimě 1915/1916 zde téměř polovina zajatců zemřela zimou, hladem a na šířící se nemoci. Také Karel Prášil onemocněl, ale díky silné vůli se uzdravil a v létě 1916 vstoupil do řad československého vojska. Jako příslušník 2. čs. stř. pluku se účastnil rozvědek v Pinských bažinách, slavné bitvy u Zborova a během tarnopolského ústupu skončil zcela vyčerpán v nemocnici. Poté se přes 1. záložní pluk, se kterým bojoval u Bachmače a proti bolševikům, dostal k armádní intendanci, s níž spojil zbytek své profesní kariéry. Autor však nepopisuje jen bojové akce. Mnohem více se věnuje životu vojáků, jejich všedním starostem i radostem a také ruské kultuře a historii. Byť zůstaly jeho vzpomínky nedokončeny, tvoří zajímavý příspěvek do dějin legií a jsou ilustrovány více než stovkou dobových fotografií a dokumentů.
