Kniha amerického naratologa, profesora angloamerické literatury Briana Richardsona nabízí čtenáři vhled do tzv. nepřirozené naratologie, jež se teoreticky vyrovnává s určitým druhem experimentálních, antimimetických děl. Tyto nepřirozené narativy existují už od časů Aristofana a Lúkiana. Byly běžné ve středověku (Rabelaisův Gargantua a Pantagruel) i v renesanci (zvláště Shakespearova imaginativní a sebereflexivní dramata jako například Zimní pohádka), literární teorie je přesto dlouho opomíjela. Antimimetické strategie formují celou tradici inspirovanou Tristramem Shandym a velmi často se s nimi setkáváme v postmoderní fikci a absurdním dramatu. Kniha Briana Richardsona tak přináší do českého prostředí koncept nepřirozené naratologie, jež je v současnosti považována za autonomní součást obecné narativní teorie.
