prostředí poevropštěné istanbulské smetánky a vydává se mezi migranty a nádeníky z okrajových částí města. Mevlüt se živí jako prodavač bozy, sladkého nápoje z lehce fermentované pšenice, a sní o tom, že jednoho dne zbohatne. Po tři roky neúnavně píše milostné dopisy dívce, kterou spatřil na jedné svatbě, ale nakonec si po sérii omylů odevzdaně vezme její sestru. Podobně smířen s osudem roky den co den obchází ulice Istanbulu a přemýšlí o oné podivnosti, kterou cítí ve své hlavě a jež ho odlišuje od ostatních a nakonec ho další zvrat osudu přivede k poznání, po čem to celý život vlastně tolik toužil Melancholičnost příběhu je narušována plejádou hlasů dalších, mnohdy bytostně komických postav, z nichž každá poodhaluje část Mevlütovy osobnosti a dodává knize humorný podtón. Cosi podivného v mé hlavě je nezvyklým portrétem Istanbulu kresleným z úhlu, jenž je i pro autora novinkou: z pohledu těch, kdo tvoří samé dno pestré istanbulské společnosti; je to další monumentální encyklopedie města, v níž autor s pečlivostí zapáleného sběratele shromažďuje nepřeberné množství postav, historických událostí, jídel nabízených pouličními prodavači i podivuhodných příhod z chudých istanbulských uliček.
-Velkolepý román.-
The Wall Street Journal
Jeden z Pamukových nejpříjemnějších románů a ideální kniha pro čtenáře, kteří ho chtějí poznat. . . Pamuk dělá pro Istanbul něco, co James Joyce udělal pro Dublin. . . Zachycuje nejen vzhled a dojem města, ale i jeho kulturu, tradice, jeho lidi a jejich hodnoty. . . Milostný dopis modernímu Turecku.
- Adam Kirsch, The Washington Post
