Ačkoliv je dnes již přesný obsah komplikovaného systému dohod mezi Velkou Británií a Francií z dubna 1904 polozapomenut, označení Srdečná dohoda se používá i nadále. Entente Cordiale tvořily tři hlavni dokumenty, jež byly základem koloniálního vyrovnání mezi oběma velmocemi. Šlo o konvenci o Novem Foundlandu, střední a Západní Africe, deklaraci o Siamu, Madagaskaru a Nových Hebridech, a v neposlední řadě o deklaraci o Maroku a Egyptě, která byla jádrem celé entente a jejíž součástí bylo pět tajných dodatkových článků, k jejichž zveřejněni došlo až o několik let později. První česká monografie věnovaná tomuto dokumentu analyzuje problematiku geneze britsko-francouzských vztahů v údobí od krize ve Fašodě k podpisu Srdečné dohody. Jejím cílem je představit faktory, které v poměrně krátkém čase umožnily odstranit dlouhotrvající vzájemné neshody mezi Paříží a Londýnem a dospět k podpisu dohody, která se posléze stala jedním z milníků při formování spojeneckých bloků, jež se roku 1914 střetly v první světové válce. Pozornost je věnována rovněž aktérům, kteří se na obou zúčastněných stranách o dosažení britsko-francouzské dohody zasloužili.
