Jak zachovat „žízeň/ po něčem podivném/ co se nevejde do pet láhve“ v kontrastu s ubíjející a básnickému prožitku vzdálenou každodenní zkušeností? O tom je kniha Pitný režim básníka, anglisty a amerikanisty Stanislava Koláře (*1953), i kvůli tomu se spolu s autorem vydáváme do turisticky atraktivních míst jako třeba Tingvellir na Islandu s pozůstatky nejstaršího parlamentu na světě. Ve druhém, širším plánu sbírka ve čtyřech oddílech ukazuje vlastní životní pouť člověka, k níž patří zrození, citové vzplanutí, láska, ubíhající čas, ale i samota, strach či obava z konce, přicházející stáří nebo vzpomínky na dětství a mládí. V Kolářových textech pociťujeme důležitost světa i dějů okolo nás, jejich cykličnost, ale mimoděk zjišťujeme, že neméně zajímavý je především ten svět v nás samotných, otevřený ke sdílení s našimi blízkými, i když někteří z nich již odešli a my víme, že „spodním proudům se nevyhneš“, že pojednou „čas udělá/ velké štronzo“.
