Petr Ligocký ve své debutové sbírce Diagnóza svým civilním jazykem ohledává skutečnost, svět na první pohled možná netečný a nespravedlivý. Diagnózu společnosti představuje sice jako ustrnulý verdikt, pohled do zrcadla, kterému nelze utéct, je to ale člověk, s veškerým důrazem na jeho tělesnost a zranitelnost, kdo před ním stojí. V odrazu tedy můžeme spatřit něco, co prosvítá z nás, vzpomínky, které formovaly naši osobnost, ze kterých můžeme vycházet, ke kterým se můžeme vracet, když je vše kolem vratké.
