Bez humoru učit opravdu nejde!
Už před lety říkal praotec všech učitelů Jan Ámos Komenský: Škola bez humoru je jako mlýn bez vody. Nebo tak nějak. A kdo jiný by se měl věnovat školskému humoru, než ti nejpovolanější - tj. učitelé, u kterých by měl být smysl pro humor víceméně povinnou součástí jejich pedagogické osobnosti. Typickým příkladem je můj dlouholetý kolega Milan Kocmánek. Kdyby bral školství smrtelně vážně, dělal by dnes ředitele školy nebo školního inspektora, prudil děti i své podřízené a tak jako mnozí jiní škodil českému školství. Jenomže Milan, když vezme do ruky tužku nebo jinou psací potřebu, není to proto, aby zapsal pětku do žákovské knížky nebo poznámku do třídní knihy. On s ní vykouzlí půvabné postavičky žáků i učitelů v nejrůznějších humorných situacích a rozdává tak všem dobrou náladu. A té je nejen v českém školství obzvlášť zapotřebí!
