Druhá kniha Humova slavného filosofického díla Pojednání o lidské přirozenosti, která poprvé vyšla společně s knihou první v roce 1739, předkládá čtenáři Humovu originální teorii vášní a vůle. Hume se v ní soustředí zejména na výklad čtyř nepřímých vášní pýchy, studu, lásky a nenávisti v prožívání vlastního a cizího já (self). Neopomíjí přitom zdůraznit roli, kterou v tomto prožívání hraje zakoušení pocitů a postojů druhých vůči naší osobě a silná lidská tendence k vzájemnému srovnávání. Stejné východisko Hume následně používá i pro výklad takových emocí jako je soucit, úcta, závist či škodolibost. V závěru knihy předkládá Hume i svou vlivnou kompatibilistickou teorii vůle, podle níž lze svobodu lidské vůle sloučit s požadavkem její zákonité příčinné determinace.
