Kniha sleduje proměny estetického ocenění přírody v evropské kultuře s důrazem na proměnu estetických preferencí od krajiny zemědělské, ovlivněné člověkem, ke krajině „divoké“, krajině velehor a lesů. Sleduje také proměny pohledu na přírodu jako na krajinu a význam estetického ocenění pro tento typ pohledu stejně jako vztah umění a zobrazované přírody. Text se opírá především o práce z filosofické estetiky, které doplňuje materiálem z výtvarného umění a jeho teorie, cestopisnou literaturou a přírodními vědami, částečně i krásnou literaturou. Pozornost je věnována i aktivitám, které jsou s oceněním přírody spojené, jako je turistika či ochrana přírody. Těžiště práce je v období nejradikálnějších změn vkusu týkajícího se přírodních scenérií, v období od počátku 18. století do romantismu (kdy se například hory změní z doposud nezajímavých či přímo šeredných objektů na turisty vyhledávané krásné a vznešené scenérie), doplňuje je ale kapitolami, které sledují proměny estetického ocenění přírody i ve starším období od antiky po 17. století a naopak od 19. století po současnost. Text knihy je doplněn kapitolou o přírodovědných výzkumech reflektujících estetické hodnoty krajiny z pozic biologických teorií a metodologie.
