Nikdy vás nezajímalo po skončení československo-sovětského velkofilmu, v němž umírali desítky a možná stovky německých vojáků, kde jsou dnes pohřbení? U pomníčků těch, kteří se nedožili vítězného konce a přišli k nám jako naši osvoboditelé, jsme jako pionýři stávali a pokládali k nim květiny. Hrobům těch našich jsme vzdávali úctu a na ty nepřátelské vojáky jsme se neptali. Jako by ani nebyli. Naivní a lehce ovlivnitelná dětská duše kluka, sledujícího v kině nadšeně i poslední záběr povinného válečného filmu, se pak promítla většinou ještě týž den do hry na Němce a Rusy, ve které nechtěl nikdo hrát německé vojáky, protože museli prohrát, a když nechtěli, byli biti. Ale přitom tu v naší krásné vlasti, a mnohdy v místech, která jsou nám blízká, ti němečtí vojáci leží. Možná, že chodíme nedaleko jejich hrobů a jen netušíme, že jsou zarostlé trávou a křovím. Sotva rozpoznatelný kopeček hlíny je hrobem z druhé světové války, na který se muselo dějinně zapomenout.
Tato kniha je především pro ty, kteří se chtějí ptát a zajímají se o historii více než jiní, a chtějí se dozvědět to, o čem se nesmělo vědět, natož o tom psát.
