Čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století byly vlivem mnoha nepříznivých okolností natolik rozsáhlé, že je dnes považujeme za největší masový hon na čarodějnice v celém slezském teritoriu a svým rozsahem a počtem obětí přesahují i známější procesy na Losinsku a Šumpersku. Autorka vychází z dobových písemných pramenů uložených v českých a polských archivech a poprvé je představuje českým čtenářům.
Jako první popisuje výjimečný případ Barbory Schmiedové z roku 1622, obviněné svým mužem z čarování, otravy a žhářství, který vyústil v rozsáhlé vyšetřování a pronásledování desítek lidí z jesenického panství. V jiné kapitole se dozvídáme o druhé velmi silné vlně čarodějnických procesů, kdy pro velký počet popravovaných byla postavena takzvaná pec na čarodějnice. Další příběh popisuje udání šesti lidí z údajné účasti na sabatu a čarodějnických praktik pasáčkem dobytka ze Širokého Brodu v roce 1651. Důsledkem následného soudního řízení za použití tortury bylo lavinovité rozšíření procesů, kdy na popravištích v plamenech skončily během několika hrůzných měsíců desítky lidí z Jesenicka.
Třicetiletá válka, pustošení, ničení a drancování oblasti, neúroda, epidemie moru a hladomoru - to vše vyústilo v hledání obětního beránka, personifikovaného zla a nepřítele společnosti – čarodějnic. Když pronásledování překročilo určité hranice, zvedl se odpor měšťanstva i samotné vrchnosti a vlna pronásledování byla zásahem biskupa z královské rodiny zastavena.
