Na pozadí zájmu o společenský život ve venkovských obcích jihozápadní Moravy během pozdního socialismu autor knihy sleduje sociálních proměny v širších souvislostech. Život na venkově se měnil nejen díky mocenským zásahům, ale i v souladu se snahami vesnických komunit uchovat si vlastní tradice a identitu pod tlakem modernizačních procesů. Jsou přitom brány v potaz oficiální i neformální činnosti spjaté se společenským životem. Organizované i neorganizované aktivity se přitom mnohdy prolínaly a byly formovány motivací i charakterem organizátorů a účastníků - stěžejní význam je proto v práci přisuzován jednotlivcům, jejich sociálním sítím, zálibám i hodnotám. Výrazně jsou v knize reflektovány taneční zábavy jako symbol společenského života, který se nevyhnul nutnosti adaptace v souladu s regulacemi a nařízeními autoritativní moci. Za účelem jejich organizace se lidé na venkově iniciativně sdružovali ve společenských organizacích, aby mohli žádat o patřičné „razítko“ umožňující pořádání kulturní akce. Měli totiž zájem o konání zábav ve své obci díky jejich tradiční socializační funkci. Předkládané interpretace jsou postaveny na principech mikrohistorie, dějin každodennosti a symbolické antropologie. V neposlední řadě však navazují na tradici etnografického výzkumu současné vesnice a z metodologického hlediska se inspirují ve způsobu zaznamenávání vzpomínek pomocí orální historie.
