Dne 1. ledna 1922 vznikla tzv. Velká Praha. V následujících letech se k dosavadním pražským částem postupně přičlenilo 37 obcí. A stejně jako policejní strážníci vystřídali četnictvo, museli se detektivové zvyklí na vnitřní Prahu utkat se zločinem na zcela novém poli – místo do dlážděných ulic a kaváren vyrazit blátivou pěšinou mezi statky a vesnické chalupy.
V deseti povídkách inspirovaných skutečnými případy, které dosud nebyly literárně zpracované, vyšetřuje zločiny trojice detektivů.
Vrchní inspektor Budík je vynikající kriminalista, jenž zná vnitřní Prahu jako své boty, které zatvrzele odmítá vyměnit za cokoli vhodnějšího, co by se lépe hodilo do terénu jeho nového působiště, Velké Prahy. Těžce se smiřuje s tím, že byl s povýšením odsunut na okraj, zatímco vnitřní Prahu dostal nějaký legionář. Fakt, že své bohaté zkušenosti a zásluhy nasbíral za dob monarchie, mu kariérní postup usnadňuje asi stejně jako jeho manželka, bývalá hraběnka von Czákoly. Ani jeho dvě dcery mu starosti neubírají. Jak se vyrovná s novými poměry i s blížící se pohromou ve vlastní rodině?
Budíkův přítel a bývalý kolega, nyní jeho podřízený obvodní inspektor Havlík je zkušený znalec pražského podsvětí a ještě zkušenější znalec a milovník žen. V kriminální branži už ho stěží co překvapí, avšak i on se dostane do nečekané situace, a to v osobním životě.
Posledním z týmu je mladý policejní agent Nováček, který se velmi snaží, aby si své zařazení pod velení vrchního inspektora zasloužil. Sice postupně získává kriminalistické ostruhy a tu a tam se mu dostane i trocha uznání ze strany nadřízeného, avšak veškerá odvaha ho opouští, když si uvědomuje, že by se měl Budíkovi přiznat, že je v budoucnu možná bude spojovat víc než jen práce.
Literární předloha k historickému krimiseriálu z 20. let minulého století, stylově navazujícímu na seriál Hříšní lidé Města pražského a Četnické humoresky.
