Čechov má Racka, Hrabal Racky! Protože Hrabal dobře ví, že racek nikdy není sám, třebaže jediné, co doopravdy vlastní, je jeho vlastní samota. Ten samý Hrabal, co na Letné slamoval pro tři sta tisíc lidí, ten samý Hrabal, co spojil rap s cimbálem, a je tak ještě renesančnější než v minulosti. Jeho nová poezie je navíc obnaženější a bolavější. Údernější. Radikálnější. A jestli vám ve své debutové sbírce nedovolil se usmát, v té druhé vám nedovolí dýchat.
