Sbohem, mami, sbohem, tati... už navždy.
Úmrtí rodičů má na jejich dospělé osiřelé děti často zvláštní vliv. Bývají to nečekané změny nálad, životních postojů a vztahů k blízkým osobám. Jako bychom až v této chvíli skutečně dospěli.
Tato oblast je nečekaná a neznámá pro každého z nás. Autor, newyorský psychiatr, uvažuje nad tím, jak nepřenosná je to zkušenost, jaké jsou aspekty truchlení spojeného s úmrtím rodičů, o vlivu úmrtí rodiče na osobní identitu, o tom, že vztah k rodiči přetrvává i po jeho smrti, o mnohdy zásadních změnách vztahu k ostatním lidem i naší role v rodině poté, co se vymaníme ze vztahového vzorce určovaného rodiči, o souvislostech vztahu k rodičům a vztahu k božství, jaká rizika jsou spojena s vytěsněním smutku, které techniky lze účinně využít při práci s truchlením a konečně jaké poučení si můžeme z úmrtí rodičů vzít.
Kniha se snaží co nejhlouběji zprostředkovat zkušenosti s procesem truchlení. Text je doplněn několika autentickými příběhy a velmi empatickými osobními úvahami.
